Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poznáte to, keď ste kedysi mali obľúbenú kapelu, ale takú, že by ste si za ňu dali ruku odťať. A tá by potom po rokoch vydávala album každé hádam dva roky, vy by ste si tie novinky zo dva razy a hlavne zo slušnosti vypočuli a hlodal by vo vás pocit, že kvôli somarine teraz vyzeráte prinajmenšom asymetricky. A preto sa na tomto mieste z Kanady presunieme do Kolumbie. Lebo keď sa dozviete, že konečne po siedmich rokoch vydávajú nový album INTERNAL SUFFERING, proste sa tešíte, hádam aj z toho, že ešte stále pre vás metal predsa len niečo znamená.
Prvá zverejnená skladba zľahka prekvapila. Na pomery tohto technického brutálneho deathmetalového maelströmu mi prišla tak trochu „umiernená“, voľnejšia a zvuk bol akýsi „prítulný“. Dosť zvláštne na spolok, ktorý album vydáva u New Standard Elite, kde si mimoriadne potrpia na maximálny stupeň neľudskosti, niektoré ich kapely sú až absurdne/roztomilo vyhrotené, prepálené, čokoľvek, skrátka sa zdalo, že to v porovnaní s takýmito sympatickými šialenosťami bude taká lahodne hladiaca klasika. Ale kdeže, Andrés Garcia (basa), Fabio Marin (vokály), dnes jediní zo zakladajúcich členov (IS sú tu s niekoľkoročnou pauzou od roku 1996), Wilson Henao (bicie), Andrés Mauricio Gallon a Carlos Ramirez (gitary) majú ďaleko k veteránom, ktorí by síce ešte chceli, ale totálny vyhladzovák už nezvládnu.
„Rituals“ je temný vesmírny chaos, v ktorom sa rútite k tajomstvám a desom Starobylých a kadečomu inému mystickému a démonickému. Brutálny technický a predovšetkým blastujúci death metal je pre NSE dokonalou voľbou. Neľudské podanie, vírivé a výbušné harmónie, krutý, „houdeovský“ hlboký vokál, podľa potreby živelný alebo zastrašujúco dôrazný, a atmosféra pripomínajúca útok entít z iných svetov, je to všetko tam. Mierne pridanie na variabilite možno hodnotiť pozitívne a vo vybrúsenejšom zvuku sa dá počuť, že je to miestami aj trochu „ORIGIN ...na ktovie čom“. Plus ideový koncept, ktorého sa Kolumbijčania držia, cením si, keď niekomu dôjde, že mixovanie telesných výlučkov, tekutín a zábavných orgánov v štýle „nenázvuhodné prasečiny“ nie je celkom ono. Mám radosť, to sa tu inak nedá.
„Rituals“ je temný vesmírny chaos, v ktorom sa rútite k tajomstvám a desom Starobylých a kadečomu inému mystickému a démonickému. Brutálny technický a predovšetkým blastujúci death metal je pre NSE dokonalou voľbou.
1. Antediluvian Entities Conjuration (Overture)
2. Rituals
3. Haunters of the Dark
4. Rites of Immortality
5. The Chaos Out of Space
6. Blacker Than Night
7. Paramount Abomination
8. Outer Gateways
9. Subterranean Rapture
10. Revelations of Apocalypse
Na moju hanbu mi doteraz tvorba IS unikala. Ďakujem Martinovi, že ma na tento album a kapelu upozornil. Je naozaj výborný a na 99% súhlasím s jeho recenziou. Jedinou mojou výhradou je mierny nedostatok originality - ale to už v roku 2023 pri tomto štýle hľadať ťažko, aj tá zvuková surovosť by mohla byť ešte dôraznejšia. Ďalší tip na štúdium diskografie!
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.